The Platin Tenors, věrné trio Andrého Rieu

 

The Platin Tenors při zkouškách na vánoční show: 
zleva doprava Gary Bennet, Béla Mavrák a Serge Bosch.  
© Foto Marcel van Hoorn

Jsou neopomenutelnou součástí jeho koncertů: The Platin Tenors. Gary Bennett (71), Béla Mavrák (59) a Serge Bosch (54) si během této vánoční série opět zazpívají z plných plic v orchestru Johanna Strausse Andrého Rieu. „Zpívat Tichou noc pro deset tisíc lidí nikdy neomrzí.“

V jejich normálním oblečení byste je sotva poznali, protože trio se na pódiu vždycky objevuje ve fraku. „Ten ale ve volném čase nenosíme, víte!“ směje se trio, které se připravuje na poslední dva koncerty vánoční série 2025. Ne, nebudou pořád v Maastrichtu. Serge: „Bydlím v Belgii, hodinu jízdy autem, a Gary a Béla přijedou z Kolína nad Rýnem. Béla: „Vždycky doufáme, že dopravní zácpy nebudou tak hrozné, i když vyjíždíme s velkým předstihem.“

Přestože Gary pochází z Austrálie a Serge z Belgie, vedeme rozhovor v němčině. „Všichni tři si německy nejlépe rozumíme,“ říká Gary, který žije s rodinou již léta v Kolíně nad Rýnem. „Doma mluvíme německy.“ A je to také jazyk, ve kterém se Béla cítí nejlépe. „Já jsem směsí kultur, narodil jsem se v Badenu u Vídně maďarským rodičům a vyrůstal v bývalé Jugoslávii. Takže mluvím mnoha jazyky, včetně španělštiny, ale němčina je pro tento rozhovor nejlepší.“ A ačkoli Serge jako Belgičan mluví i nizozemsky, vyhoví přáním svých kolegů a zoufale se snaží vzpomenout si na německé pády.

Granada 

Trio je Rieu věrné už dvacet let, co je ta chemie s orchestrem Johanna Strausse? Gary: „Dělat lidem radost hudbou, to je moc uspokojující pocit a díky Andrému to můžeme dělat po celém světě. André také ví lépe než kdokoli jiný, jak okouzlit publikum a dostat ho do té správné nálady. Podívejte se na MECC teď; normálně je to ocelový, hranatý kolos, ale tím vánočním trhem a výzdobou ho André proměnil ve vánoční palác. Je nemožné se tu nedostat do vánoční nálady.

A i když vánoční koncerty pořádají už od roku 2019, nikdy to neomrzí. Serge: „Je to tak zvláštní atmosféra, téměř posvátná. Každý večer je to pokaždé zvláštní to cítit.“

Vrcholem pro tenory zůstává přece jenom pokaždé Tichá noc. Béla: „Protože na publikum sestupuje takový zvláštní druh klidu; tichounce s námi zpívají. Je to pokaždé magické to zažít.“

Kouzlo, které můžete vytvořit jenom když do toho ze sebe dáte všechno. Béla: „Nemůžete zpívat rutinně; na každém koncertě do toho musíte dát všechno. Je to jako ten bumerang z Garyho země; musíte tomu dát pořádný švih, jinak to od publika nedostanete zpět.“

Dvacet let společně na pódiu, dělá to z vás automaticky přátele? Serge: „Jsme všichni tři různé osobnosti, ale velmi dobře si rozumíme. Pokud neexistuje vzájemné porozumění, nemůžete být spolu na pódiu noc co noc a společně zpívat. Nějaké přátelství mezi vámi musí být.“

Gary: „Když jsme nemohli hrát během pandemie koronaviru a mnohem méně jsme se vídali, vědomě jsme se vyhledávali, když to omezení dovolovala, abychom si náš vztah udrželi.“

Serge: „A před každým koncertem se spolu obejmeme, to nikdy nevynecháme. Stala se z toho teď trochu pověra; bez toho objetí nejdeme na koncert s dobrým pocitem.“

Zpívat s Rieuovým orchestrem tolik let, znamená to také, že vás na ulici poznají?

Gary: „Ale jo, to se stává pravidelně. Zvlášť tady v Maastrichtu. Ale nejpodivnější místo, kde mě kdy poznali, bylo ve vnitrozemí Austrálie. Jeden muž se mě tam zeptal: ‚Nejsi náhodou v orchestru Andrého Rieua?‘ Ha ha, to je opravdu to poslední místo, kde byste to čekali.“

Béla: „Když zpíváte klasickou operu v malých souborech, je nepravděpodobné, že vás na ulici někdo pozná. To, že můžeme hrát pro miliony lidí po celém světě a že se můžeme dívat publiku přímo do očí bez masek a kamufláže, které vidíte v mnoha operách, považuji za naprostou výsadu.“

Ave Maria

Vystoupení s Rieu v prosinci znamená, že na předvánoční radosti doma s rodinou zbývá málo času. Gary: „Ale naše rodiny budou na posledním koncertě v neděli a potom budeme Vánoce oslavovat doma. Ne, do Austrálie na Vánoce nejedu. Pořád tam mám rodinu, ale oslavím je prostě v Kolíně nad Rýnem. V Austrálii je teď léto a já jsem tak dlouho žil v Německu, že si jen těžko zvykám na oslavu Vánoc na pláži.“

Za všechny ty roky, co tito muži zpívají s Rieu, byl koncert jen zřídka, pokud kdy vůbec, zrušen kvůli nemoci. Jsou Platin Tenors imunní vůči chřipce a nachlazení? Serge: „Myslím, že je to spíš proto, že známe silné léky, které potlačují začínající chřipku.“

Znamená udržení této úrovně tak dlouho také žít jako mnich? Béla: „Žijeme úplně normálně, a také se občas po koncertě něčeho napijeme. Myslím, že když jste na sebe příliš přísní, stanete se náchylnými ke všemu možnému. Samozřejmě nemůžeme trávit noc co noc v hospodě; je to otázka disciplíny.“

Andrému je 76 let a neplánuje v dohledné době odejít do důchodu. A co Gary, kterému je nyní přes sedmdesát? „Před deseti lety jsem si upřímně nedokázal představit, že budu v 71 letech stále na pódiu. Ale dokud budu moct, proč ne? Teprve až nebudu moct pořádně stát, budu mít strach, nebo si budu muset na obličej namazat spoustu make-upu, abych vypadal mladší, začnu o odchodu do důchodu přemýšlet.“

Nessum Dorma, Vrijthof, Maastricht 2024

 

20.12.2025

(Zdroj Limburger, volný překlad a úprava EWI)